Přemýšlela jsem o stomii každý den
„Ve skutečnosti nebylo vidět, že mám stomii. Já o tom ale přemýšlela ve dne v noci. Po celou dobu mne zaměstnávaly otázky, zda mohou ostatní lidé vidět, že mám stomii. Je sáček plný a mohl by prosakovat? Stomie byla v mé mysli neustále. Abych byla upřímná, stomie zaplňovala převážnou část mého života a sebrala mi spoustu energie.“
Sif je nezávislá fotografka a maminka dvou dětí. Když čekala své druhé dítě, začala krvácet z konečníku. Sif vzpomíná: „Z počátku jsem si myslela, že krvácení souvisí s mým těhotenstvím. Byla jsem vyšetřena a bylo mi řečeno, že trpím ulcerativní kolitidou – zánětlivým onemocněním střeva. Byl to chronický zánět, který se rozšiřoval do celého tlustého střeva. Porodila jsem císařských řezem a doufala, že zánět poleví po porodu. Ale bohužel tomu tak nebylo. Nemoc mne oslabila. Cítila jsem se velmi zle, byla jsem unavená a vyčerpaná v důsledku zánětu střev. Měla jsem miminko a kromě starosti o novorozeně jsem se také musela postarat o svého tříletého chlapce. Nezůstávalo mi mnoho energie.“ Doktoři doporučili Sif, aby si nechala odstranit zanícenou část střeva a podstoupila operaci vedoucí k vytvoření dočasné stomie. Rada lékařů se v takové situaci zdála být správným rozhodnutím.
Většině lidí okolo mne jsem o tom řekla
„Bylo pro mne velmi důležité být ke všem otevřená“, říká Sif. „Řekla jsem všem, co stomie představuje – přátelům, rodině, známým i zákazníkům. Řekla jsem jim o své nemoci, důvod, proč mám stomii a jak to zvládám. Cítila jsem, že každý mou otevřenost a upřímnost ocenil.
Má zkušenost je taková, že mi to dalo mnohem otevřenější, osobnější a uvolněnější postoj k životu se stomií. Věřte mi, jakmile řeknete lidem, že vaše stolice odchází ven břichem, můžete jim říct téměř cokoliv. Opravdu to prolomí veškeré hranice!“
Jiní lidí také musí žít se stomií!
„Chtěla jsem se seznámit s někým, kdo žije se stomií! Musí existovat další lidé jako já. Ale protože to nejde vidět, dá se jen těžko říct, kdo má stomii. Personál v nemocnici mi samozřejmě řekl, že je spousta žen ve stejné situaci jako já. Jsem fotografka a chtěla jsem některé z těchto žen najít. Chtěla jsem udělat sérii jejich portrétů, včetně mě, abych ukázala světu, že není problém žít se stomií zcela běžný život a že existuje mnohem více lidí se stomií, než byste čekali. Neuvědomujeme si to, protože to nevidíme.“
Stomie byla dočasná
Sif měla stomii 5 měsíců. Poté bylo možné vytvořit tzv. pouch („váček, rezervoár“) namísto střeva. Svým způsobem se jedná o vnitřní stomii. Lékaři „zahnuli“ dolní část tenkého střeva do tvaru U a vytvořili (přišili) pouch. Stolice se tak shromažďuje ve vnitřním sáčku, který se vyprazdňuje při návštěvě toalety, jako u ostatních lidí.
„Samozřejmě, že sáček není to stejné jako původní střevo a zpočátku jsem měla potíže.“ říká Sif. „Prvních pár měsíců po operaci, jsem měla v noci potíže s udržením stolice. Když už nemáte žádné střevo, vaše stolice je vždy řidší. První měsíce po operaci pro mě byly těžké, ale poté začalo vše pracovat docela dobře.“
Zvládnete to
„Moje rada pro ostatní lidi, kterým má být vyšita stomie, nebo ji už mají, je: pokračujte a žijte svůj život tak, jak jste ho žili předtím, než jste onemocněli. Nenechávejte svůj život v režimu „standby – nouzový režim“ jen proto, že vám bude vytvořena stomie nebo už ji máte.
Když jsem byla uprostřed toho všeho, zdálo se to nepřekonatelné. Zánět ve střevě, porod, jak zvládnu postarat se o narozené děťátko, ileostomie a další velká operace, kdy mi vytvoří „vnitřní stomii“. I vy překonáte řadu téměř neuvěřitelných věcí, když jste jimi obklopen. Když jste uprostřed toho všeho, překonáte to,“ vysvětluje Sif.